Helena Turková

Střevo, srdce a mozek: tři továrny jednoho celku

S pokornou zvědavostí kráčíme po cestě k pochopení toho, co znamená být člověkem – tam, kde se příroda, věda, umění a spiritualita dotýkají a prostupují. Pojďme si teď spolu hrát a nesmírně složitého člověka zjednodušit na soustavu inteligentních továren, které jsou navzájem nerozlučně propojeny.

Každá z nich vyrábí něco jiného, ale žádná nemůže fungovat bez té druhé nebo třetí atd. Navzájem se doplňují, ovlivňují, budují i boří – skrze hormony, neurotransmitery, nervové dráhy, elektrické signály, tlakové vlny krve a lymfy.

Pojďme si vybrat tři továrny: střevo, srdce a mozek

Střevo je dolní továrna – zpracovává fyzickou hmotu, potravu, a z ní vytváří stavební kameny pro vše ostatní. Srdce je střední továrna – rytmicky přerozděluje, co dostalo zdola, a skrze krev, nervy a vlastní elektromagnetické pole zásobuje celé tělo i mozek. A mozek je horní továrna – buduje myšlenky, emoce, vědomí. Zdánlivě nefyzické. A přesto – mozek nevytváří nic z ničeho. Je zcela závislý na tom, co mu pošlou továrny pod ním.

Rudolf Steiner viděl v metabolickém systému, tedy ve střevě a trávení základ pro fungování vyšších duševních procesů. Moderní věda mu dává za pravdu, i když jinými slovy. Hovoří o ose střevo-mozek neboli gut-brain axis, o neurotransmiterech, o bloudivém nervu a o mikrobiomu. Ale princip je týž.

Bez zdravé dolní továrny nemůže horní továrna pracovat naplno. A srdce, střední továrna, je mostem, bez kterého by si ty dvě továrny nikdy nepředaly zprávu.

Tři orgány. Tři úrovně. Jeden neoddělitelný celek.

Střevo není jen trubka

Kdybychom rozvinuli střevní sliznici na zem, pokryla by plochu celého fotbalového hřiště. Střevo obsahuje přes sto milionů nervových buněk, přibližně tolik, kolik jich má mícha. Má vlastní nervový systém, který dokáže fungovat zcela nezávisle na mozku. Říká se mu enterický nervový systém, nebo také druhý mozek.

Střevo produkuje přibližně 95 % veškerého serotoninu v těle, látky, která ovlivňuje náladu, spánek, chuť k jídlu i vnímání bolesti. Serotonin tedy nevzniká primárně v mozku. Vzniká dole, ve střevě, a mozek ho dostává jako dar.

Střevo přitom komunikuje se zbytkem těla třemi různými jazyky zároveň. Prvním je nervus vagus – bloudivý nerv, jehož přibližně 80 až 90 procent vláken vede ze střeva do mozku, nikoli naopak. Střevo tedy mozku říká mnohem víc, než mozek říká střevu. Je to asymetrický dialog, ve kterém dolní továrna diktuje podmínky.

Druhým jazykem je krev, která odvádí vstřebané živiny, signální molekuly a hormony do celého těla. A třetím jazykem je lymfa, skrytá hrdinka, na kterou se příliš často zapomíná.

Lymfa není jen odpadní kanál. Je to imunitní dálnice, která začíná právě ve střevě. Chylus, lymfatická tekutina ze střevních klků je prvním transportním systémem, který přebírá tuky a v tucích rozpustné vitamíny a nese je přímo do krve.

Střevní stěna je navíc obalena lymfatickou imunitní tkání zvanou GALT – gut associated lymphoid tissue. V ní sídlí přes 80 % všech buněk produkujících protilátky v celém těle. Slepému střevu se proto přezdívá břišní mandle. GALT rozhoduje o tom, co do těla vstoupí a co ne. Lymfa pak výsledky těchto rozhodnutí roznáší dál.

Srdce: střední továrna s vlastním hlasem

Srdce bývá vnímáno jako pouhá pumpa. Ale to je velmi zjednodušený pohled. HeartMath Institute prokázal, že srdce má vlastní nervový systém s přibližně 40 000 neurony, vlastní elektromagnetické pole a komunikuje s mozkem ve čtyřech různých směrech – přes nervové dráhy, hormony, tlakové vlny krve a elektromagnetické signály.

A stejně jako u bloudivého nervu platí i tady: srdce posílá do mozku více informací, než mozek posílá do srdce.

Měřitelným výrazem kvality této komunikace je HRV (heart rate variability) – srdeční variabilita, tedy variabilita intervalů mezi jednotlivými tepy. Zdravé srdce nebije jako metronom. Bije s jemnou nepravidelností, která odráží pružnost autonomního nervového systému.

Každý srdeční cyklus se skládá ze dvou fází. Systola je okamžik, kdy se srdce stahuje a vypuzuje krev do oběhu – tepová frekvence se přirozeně mírně zrychlí, srdce jako by se nadechlo spolu s tělem. Diastola je fáze uvolnění, kdy se srdce plní krví znovu, frekvence se zpomalí a srdce odpočine. Tato přirozená vlnovitost tepu je právě to, co měříme jako HRV.

Čím výraznější a pravidelnější tato vlna je, tím lépe srdce komunikuje s autonomním nervovým systémem, tedy s tou částí nervového systému, která řídí vše, co neovládáme vědomě: dýchání, trávení, imunitní reakce, stresovou odpověď. Autonomní nervový systém má dvě větve – sympatikus, který aktivuje, a parasympatikus, který uklidňuje a regeneruje. Jejich rovnováha se odráží právě v HRV.

Čím vyšší HRV, tím pružnější a odolnější nervový systém. Čím nižší, tím více je tělo uvězněno v chronickém stresu.

A zde se tři továrny propojují velmi konkrétně. Chronický stres dysreguluje osu HPA, tedy osu hypotalamus, hypofýza, nadledviny – a zaplavuje tělo kortizolem. Kortizol narušuje střevní sliznici, mění složení mikrobiomu a snižuje produkci sIgA, první imunitní linie střeva.

Oslabená střevní bariéra propouští do krve bakteriální endotoxiny zvané LPS – lipopolysacharidy, které spouštějí systémový zánět. Tento zánět aktivuje enzym IDO, který přesměruje tryptofan, stavební látku serotoninu do toxické vedlejší dráhy. Výsledkem je pokles serotoninu v mozku, neuroinflammace a stavy, které prožíváme jako depresi, úzkost, mlhu v hlavě nebo chronickou únavu.

A srdce v tom celém hraje roli regulátora, pokud ztrácí srdeční koherenci, celý systém se destabilizuje ještě rychleji.

Co jíme a kdy jíme, dvě různé otázky s jednou odpovědí

Co jíme přímo ovlivňuje složení střevního mikrobiomu – společenství bakterií, kvasinek a dalších mikroorganismů, které žijí ve střevě a tvoří nedílnou součást našeho zdraví. Těchto mikroorganismů hostíme více, než máme vlastních buněk.

Zdravý a pestrý mikrobiom produkuje protizánětlivé látky, posiluje střevní bariéru a reguluje produkci neurotransmiterů jako serotonin, dopamin a GABA. Narušený mikrobiom-dysbióza dělá pravý opak.

Potraviny bohaté na rezistentní škroby a vlákninu živí prospěšné bakterie produkující butyrát, mastnou kyselinu s protizánětlivými účinky, která chrání jak střevní sliznici, tak mozek. Potraviny bohaté na omega-3 mastné kyseliny snižují neurogenní zánět a podporují plasticitu mozku. Fermentované potraviny přinášejí živé kultury, které posilují mikrobiom a skrze osu střevo-mozek ovlivňují i psychobiom, tedy to, jak se cítíme.

Naopak potraviny s vysokým obsahem cukru, průmyslově zpracované tuky a u citlivých jedinců také lepek narušují těsné spoje střevní sliznice – tzv. tight junctions a otevírají bránu pro průnik nežádoucích látek do krve. Tento stav se nazývá propustné střevo neboli leaky gut. A jeho důsledky nesídlí jen v břiše. Sídlí v hlavě, v náladě, v kloubech, v kůži, v imunitě.

Kdy jíme je přitom stejně důležité jako co jíme. Střevo potřebuje přestávky. Přerušovaný půst, například jedení v okně šesti nebo osmi hodin není módní výstřelek. Je to návrat k přirozenému rytmu, který naše tělo zná tisíce let a který Steiner popisoval jako jeden ze základních zákonů zdraví.

Rytmus jako léčivo

Steiner zdůrazňoval rytmus jako jeden ze základních léčivých principů. Moderní chronobiologie mu dává za pravdu.

Střevní mikrobiom má svůj vlastní cirkadiánní rytmus. Srdce bije v rytmu, který odráží stav celého organismu. A mozek potřebuje pravidelné střídání aktivity a odpočinku, aby mohl integrovat to, co zpracoval.

Jíst ve stejnou dobu, mít pravidelné přestávky mezi jídly a respektovat přirozené okno pro příjem potravy není jen organizační záležitost. Je to komunikace s biologickými hodinami, které řídí trávení, imunitu, produkci hormonů i kvalitu spánku.

Jídlo tedy není jen palivo. Je to informace, rytmus, vztah. Vztah k vlastnímu tělu, k přírodě, k životu.

Tři továrny pracují nejlépe tehdy, když je respektujeme všechny tři, a když jim dáváme to, co každá z nich ke své práci potřebuje.

Dolní továrna má slovo. Střední továrna drží rytmus. Horní továrna myslí z toho, co dostala.

P.S. V článku jsem zmínila koherenci.

To je moc zajímavý fenomén a zaslouží si samostatnou pozornost, protože například srdeční koherence je trochu jiný fenomén než HRV samotné.

HRV měří variabilitu, koherence měří kvalitu té variability, tedy jestli jsou vlny systoly a diastoly hladké, pravidelné a synchronizované s dechem a mozkovými vlnami.

Je to stav, kdy střední továrna pracuje v optimálním rytmu a doslova ladí celý systém do harmonie. HeartMath to popisuje jako stav, kdy srdce, mozek a autonomní nervový systém komunikují synchronně. Ten stav je nejen měřitelný, ale navíc vědomě a záměrně dosažitelný a má přímé dopady na imunitu, kognici i emoční regulaci. Tohoto pak lze elegantně a účinně využít v terapii.

Tak tedy o koherenci někdy příště.