Právě jsem u moře. Sedím na písčité pláži a pozoruji vlny, jejich šumění a pohyb, ke břehu a od břehu. Sem a tam. Pořád se to opakuje, pravidelně, můžu s tím počítat, je to stále se opakující harmonický děj. Bez nadsázky lze říct, že rytmus příboje, který synchronizuje srdce a zároveň pohled do blba, jak se lidově říká stavu, kdy se díváte na něco, aniž byste o tom přemýšleli, je neurorehabilitace v té nejpřirozenější podobě, jaká existuje. Klid, pocit svobody, volnosti, vědomí sebe. Mám tuhle zkušenost přímo v těle, a to se do textu promítne způsobem, který žádný autor sedící u počítače v kanceláři nedokáže napsat.
Tento článek vznikl u španělského Středozemního moře, kde právě trávíme několik týdnů. Každý den chodím podél příboje a každé odpoledne sedíme na terase s výhledem na obzor a já pozoruju, jak se náš nervový systém den po dni ladí do jiného rytmu. Píšu to proto, abyste věděli, že to, co je popsáno níže, není jen teorie, je to zkušenost, kterou žiju přímo teď, každý den.
Náš apartmán v San Juan de los Terreros není malý ani velký, je tak akorát a leží v klidném prostředí. Pokud vás napadne, že byste si chtěli tuto formu přirozené regenerace vyzkoušet na vlastní kůži a hledáte místo, kde to opravdu funguje, napište mi. Někdy se stane, že apartmán zůstane volný a ráda ho sdílím s lidmi, kteří hledají totéž, co my.
Celý článek o tom, jaký vliv má moře na lidský organismus najdete v blogu níže.
Číst celý článek →
Leave a Reply