Světlo jako lék
Vzduch, voda, slunce, pohyb a krása. Vše, co tu je od počátku světa. Nejstarší a nejmocnější dary, bez kterých by život na Zemi nebyl možný. Využíváme je přirozeně, aniž bychom o tom přemýšleli, protože jsme tak stvořeni.
Že tyto síly léčí, věděli naši předci dávno před tím, než to věda pojmenovala. Vincenc Priessnitz (1799-1851), slezský sedlák bez lékařského vzdělání, léčil tisíce pacientů studenou vodou, vzduchem a pohybem v době, kdy mu to odborníci vyvraceli. Sebastian Kneipp (1821-1897), bavorský kněz, rozvinul tyto principy do uceleného systému, který dodnes nese jeho jméno. Oba intuitivně pracovali s tím, co moderní fyzikální terapie dnes popisuje přesným jazykem vědy, cíleným využíváním různých typů energie a jejich působením na organismus.
Červené světlo a blízké infračervené záření je v tomto pohledu přirozeným pokračováním téže myšlenky. Nejde o novinku, jde o návrat k něčemu velmi starému, jen v jiné podobě. Slunce vždy vysílalo celé spektrum vlnových délek. Červená a infračervená část tohoto spektra proniká do hloubky tkání a spouští v těle procesy, které tam vždy byly, jen potřebovaly správný impuls.
Buňky a jejich elektrárny
Každá buňka v těle má své malé elektrárny – mitochondrie. Ty vyrábějí energii, bez které by žádný proces v těle nemohl probíhat. Červené světlo vlnových délek 630 a 660 nm tyto elektrárny přímo stimuluje, pomáhá jim pracovat efektivněji a produkovat více energie. Výsledek je viditelný i na povrchu. Pokožka se obnovuje, tvoří se více kolagenu, jizvy se hojí, vrásky se zjemňují. Ale to je jen to, co vidíme navenek.
Co se děje v hloubce
Blízké infračervené záření vlnových délek 810, 830 a 850 nm proniká hlouběji přes kůži, do svalů, kloubů, a dokonce i do nervové tkáně. Zde se otevírají drobné cévy, zrychluje se průtok krve, zlepšuje se okysličení tkání. Snižuje se zánět nejen lokálně, ale systémově, protože krev, která prošla ozářenou oblastí, nese protizánětlivé signály dál do těla. Bolest svalů a kloubů ustupuje, tkáně se regenerují rychleji. Nervová vlákna, která byla poškozena nebo oslabena, dostávají podporu pro svou obnovu.
Mozek a nervový systém
Jedním z nejzajímavějších zjištění moderního výzkumu je, že NIR záření dokáže překonat hematoencefalickou bariéru a působit přímo na nervové buňky mozku. Podporuje neuroplasticitu, schopnost mozku vytvářet nová spojení a obnovovat ta poškozená. Zlepšuje se kvalita spánku, snižuje se únava, stabilizuje se nálada. Pro lidi po neurologické příhodě, s chronickým zánětem nervového systému nebo s dlouhodobým vyčerpáním je toto možná nejvýznamnější účinek ze všech.
Imunita
Světelná terapie není jen o regeneraci tkání, zasahuje přímo do řízení imunitního systému. NIR záření stimuluje aktivitu imunitních buněk, podporuje jejich schopnost rozpoznávat a likvidovat patogeny a zároveň tlumí přehnanou imunitní reakci, která stojí za chronickými záněty a autoimunitními stavy. Tělo se učí znovu rozlišovat co je nepřítel a co je vlastní tkáň. To je přesně ten jemný regulační mechanismus, který moderní medicína stále obtížně hledá v lékárně, ale který v těle vždy byl.
Střevo a osa střevo-mozek
Střevo je místem, kde se zdraví buď rodí, nebo láme. A červené světlo sem sahá také. Výzkumy ukazují, že NIR záření podporuje prokrvení střevní sliznice, snižuje lokální zánět a pomáhá obnovovat integritu střevní stěny. Pro lidi s propustným střevem, chronickým zánětem nebo oslabeným mikrobiomem je toto fascinující zjištění. Světlo jako podpora hojení zevnitř, bez tablet, bez vedlejších účinků. A protože střevo a mozek jsou propojeny přes vagus, zlepšení střevního prostředí se zákonitě promítá i do nálady, energie a celkového pocitu v těle.
Srdce a cévy
Záření snižuje prozánětlivé látky v těle systémově, nejen lokálně. A tady přichází jeden z nejzajímavějších mechanismů celé světelné terapie – oxid dusnatý. Plyn, o kterém se v kontextu zdraví mluví stále víc, ale málokdo skutečně rozumí tomu, proč je tak zásadní.
Většina lidí zná kyslík a oxid uhličitý jako dva hlavní plyny dýchání. Ale existuje třetí – oxid dusnatý, NO. Jeho role v těle je natolik důležitá, že jeho objev v roce 1998 přinesl Nobelovu cenu za medicínu.
NO je extrémně malá molekula, která se tvoří přímo v buňkách výstelky cév, endotelu a funguje jako přirozený vazodilatátor: roztahuje cévy, snižuje krevní tlak, zlepšuje průtok krve a chrání cévní stěnu před poškozením. Bez dostatečného množství NO cévy tuhnou, prokrvení se zhoršuje a riziko kardiovaskulárních onemocnění roste. Dalo by se říct, že NO je pro cévy to, co olej pro motor. Bez něj se věci začínají zadrhávat.
Kde se NO tvoří a jak ho podpořit
NO se tvoří na dvou místech. Prvním jsou nosní dutiny a paranazální sinusy, kde vzniká výhradně při jemném nosním dýchání. Kdo dýchá ústy ať z návyku, ze stresu nebo ze soustředění, o tuto produkci NO přichází úplně. Druhým místem je právě endotel cév, kde NO vzniká jako odpověď na mechanické podněty, pohyb, teplo a světlo.
A přesně zde vstupuje do hry červené světlo. Fotony vlnových délek 630-660 nm jsou absorbovány enzymem eNOS – endoteliální syntázou oxidu dusnatého přímo v buňkách cévní stěny. Výsledkem je uvolnění NO do okolní tkáně a okamžitá vazodilatace. Není to chemická reakce zprostředkovaná léky, není to vnější zásah, je to aktivace procesu, který tam v těle vždy byl, jen potřeboval správný impuls. Je to přesně stejný mechanismus, jaký spouští pohyb nebo pobyt na slunci, jen dostupný i tehdy, kdy venku není slunce nebo kdy tělo ještě není schopné plného výkonu.
Moderní člověk má s NO chronický deficit. Kombinací ústního dýchání, sedavého způsobu života a nedostatku přirozeného slunečního světla. Výsledkem je ztužení cév, horší prokrvení mozku, vyšší krevní tlak a nižší celková vitalita. Světelná terapie tento deficit adresuje přímo na úrovni cévní stěny, nezávisle na tom, jak člověk dýchá, a proto je tak cenným doplňkem pro každého, kdo s dechem teprve začíná pracovat.
Důležitý detail: NO uvolněný světlem má lokální efekt v ozářené tkáni, ale protože krev cirkuluje, jeho vliv se šíří dál do těla. Ozáření hrudníku nebo zad tedy není jen lokální záležitost, je to systémový signál.
Otoky
Červené světlo a NIR rozšiřují drobné kapiláry a lymfatické cévy a zároveň snižují propustnost cévní stěny, která je při zánětu zvýšená a způsobuje prosakování tekutiny do tkání. Výsledkem je lepší odtok lymfy a tkáňového moku. U zánětlivých otoků po úrazu, operaci nebo při artritidě záření tlumí samotnou příčinu otoku. U chronických lymfatických otoků NIR proniká hlouběji a stimuluje lymfatické cévy k větší aktivitě. Aplikuje se přímo na oteklou oblast, 10-15 minut, vzdálenost 20-30 cm.
Mozek a nervový systém – propojení s NO
NIR proniká přes lebku do mozkové tkáně a podporuje neuroplasticitu, schopnost mozku tvořit nová nervová spojení. Stimuluje BDNF, neurotrofický faktor klíčový pro přežití neuronů. Zlepšuje se kvalita spánku, snižuje únava a stabilizuje nálada.
A zde je přímé propojení s dechem a NO. Mozek spotřebuje až dvacet procent veškerého kyslíku v těle, ale klíčem k jeho zásobování není kyslík samotný, je to CO2 a NO. Při chronické hyperventilaci, která je v dnešní době velmi rozšířená a projevuje se například zadržováním dechu při soustředění a následnou kompenzační hyperventilací, klesá hladina CO2 v krvi. Cévy mozku se zužují, prokrvení se zhoršuje, přestože saturace kyslíku v krvi zůstává normální. Zároveň klesá produkce NO v nosních dutinách, protože dech je ústy nebo nepravidelný. Výsledkem je mozková mlha, špatná koncentrace, únava a nestabilní nálada, tedy přesně to, co spousta lidí připisuje stresu nebo věku.
NIR světlo zde vstupuje jako přímá podpora prokrvení mozkové tkáně a produkce NO v cévách, a tím jako přirozený most pro ty, kdo s dechovou prací teprve začínají nebo u nichž je dechová dysfunkce hluboce zakořeněná.
Fyzikální terapie má v rehabilitaci dlouhou tradici. Červené světlo do ní patří tak samozřejmě jako voda, pohyb a čerstvý vzduch. Tisíce studií to potvrzují. A tělo to ví dávno před vědou.
Leave a Reply